Máte rádi mleté maso?

U nás doma máme mleté maso rádi. Karbanátky a sekaná, to jsou tradiční a nejvíce známá jídla. Chci vám nabídnout recept na musaku a holandský řízek. Nemyslím si, že jsou to nějak objevné recepty, ale třeba si je tímto připomenete a obohatíte jídelníček.

Holandský řízek

60 dkg mletého vepřového masa, 15-20 dkg tvrdého sýra, sůl, pepř, mléko, hl. mouka, vejce, strouhanka

Mleté maso dáme do mísy, přidáme nastrouhaný tvrdý sýr, sůl, pepř a lehce promícháme. Zalijeme 0,5 dcl mléka, přikryjeme a necháme v chladu do druhého dne. Z uleželé hmoty tvarujeme řízečky, které obalujeme v trojobalu a smažíme v oleji do zlatova.

Musaka

60 dkg mletého masa (mix), 2 cibule, 75 dkg brambor vařených ve slupce, 6 rajčat, lžička mleté papriky, 1 lžíce hladké mouky, šálek mléka, 2 vejce, sůl, pepř, olej, petrželka

Na tuku osmažíme nakrájenou cibuli, přidáme maso a vše okořeníme, osolíme a opečeme. Dno pekáčku poklademe plátky brambor, další vrstvu tvoří maso a pokrájená rajčata.Střídáme vrstvy. Poslední vrstvu opět tvoří brambory. Musaku pečeme cca hodinu. Nakonec zasypeme petrželkou, zalijeme osolenými vejci s mlékem a hladkou moukou a ještě necháme zapéct.

Přeju dobrou chuť!

Zimní vzpomínání

Vzpomínám na zimy, kdy jsme sáňkovali na poctivých dřevěných saních, bruslili na kluzištích nebo rybnících a domů se vraceli za tmy mokří ale spokojení, protože jsme byli mezi svými, mezi kamarády.

Proto nemůžu nevzpomenout na šlajfky! Pamatujete?

Na šlajfkách jsme začínali na ledě, jak kluci tak i holky. Připínaly se rovnou na botu a kličkou se přitahovaly k podrážce. Bylo to jednoduché, na boty, ve kterých jsme dorazili na kluziště nebo rybník se šlajfky přidělaly a už se jezdilo.

Vzpomínám na to ráda. V neděli dopoledne mne táta vzal na kluziště, kde byly počátky mého "krasobruslení" a potom pořádně promrzlí rychle domů na oběd. To už ani není pravda!

Druhá vzpomínka se také týká bot, no bot!? Byly to gumové galoše, které se navlékaly přes bačkory. Běhali jsme v nich od podzimu přes celou zimu. Pamatuju, že je nosili i dospěláci, měla je moje maminka i babička. Bílé galoše byly pro děti, šedé byly tak nějak univerzální. Těm šedým se říkalo šedý mor a měl je snad každý. Krásný doplněk, co?

Valdštejnský palác

Více jak 12 let byl Valdštejnský palác místem mého každodenního docházení do pracovního procesu. V té době jsem si ani neuvědomovala tu nádheru historických prostor, vybavení, obrazů, rozsáhlých stropních maleb a fresek.

Uvnitř areálu je nádherně upravená zahrada, hojně navštěvovaná převážně domácími i zahraničními turisty.

Teprve snad nyní, když už si užívám důchodu, doceňuji tu nádheru, která mě byla každý den umožňována. Člověk si zvykne a bere všechno tak nějak samozřejmě, a to není dobře. Teď si to zpětně uvědomuju.

Trochu historie

Valdštejnský palác se nachází na Malé Straně, je to jedna z nejvýraznějších staveb baroka. Palácový komplex si nechal v letech 1623-1630 vystavět tehdy nejmocnější a nejbohatší šlechtic Albrecht Václav Eusebius z Valdštejna. Jeho pražská rezidence měla velikostí a přepychem konkurovat přímo Pražskému hradu. Proto pozval významné italské architekty, stavitele, malíře i sochaře. Výzdobu zahrady svěřil císařskému sochaři Rudolfa II., který vytvořil unikátní soubor soch, sousoší a kašen. Sochy byly v roce 1648 uloupeny švédskými vojsky a teprve na začátku 20. století byla zahrada ozdobena jejich kopiemi.

Albrecht z Valdštejna byl velkým milovníkem koní, a tak není náhoda, že přímou součástí paláce byla konírna, ve které bylo ustájeno cca 40 koní. Každý z koňů měl nad sebou svůj portrét.

Albrecht brzo po dokončení paláce zemřel, a tak zde pobýval pouze necelých 12 měsíců.

V současné době je palác sídlem Senátu. Samotný palác i nádherná zahrada jsou veřejnosti přístupné. V letních měsících probíhají v zahradní sala terreně koncerty a další kulturní akce.

Novoroční předsevzetí

Co je vlastně novoroční předsevzetí? Podle mne je to spíš taková novoroční tradice. Hodně lidí si je dává, málokdo s nimi vydrží déle jak jeden měsíc.

Osobně si žádná předsevzetí nedávám, znám se. Bylo by to takové nalhávání sama sobě a já dobře vím, že lhát se nemá!

Většina novoročních předsevzetí jsou celkem notoricky známá. Nebudu tolik jíst, pít, kouřit, rozčilovat se, zlobit ...

Budu hubnout, cvičit, vařit dietní jídla, budu hodná na děti, na manžela atd. atd.

Jsem přesvědčená o tom, že každý z nás moc dobře ví, co bychom pro sebe dělat měli a čemu se raději vyhnout. Pokud to opravdu udělat chceme, nebudeme přece čekat až na nový rok.

Přece ale jedno předsevzetí do příštího roku mám. V lednu už to bude rok, co jsem si založila svůj blog a sama jsem zpočátku nevěřila tomu, že bude mít nějaké delší trvání. Podařilo se a jsem na sebe pyšná, že jsem to vůbec dokázala. Takže si přeju jediné - pokračovat!

Slavíme Silvestra

Se starší sestrou Stáňou slavíme společného Silvestra samy. Sejdeme se, sestavíme si společný silvestrovský scénář. Snídáme sladké sušenky, svačíme slané sendviče. Smlsneme senzační svíčkovou.

Společně se svěřujeme, sázíme se, sníme, stále se smějeme.

Stmívá se. Stříbrný smrček se stříbrnými světélky a svíčkami slavnostně svítí. Sundám si svůj světlý svetr, sprchuji se.

Sebevědomá Stáňa samozřejmě skvěle servíruje, slaďuje slavnostní stůl. Sekt, slovácká slivovice, sifon, slané sušenky, sýry, studená sekaná, selský salám.

Senzační silvestrovská schůzka se sestrou.

Svíčky shořely, sklízíme slavnostní stůl, stříbrný servis, skleničky. Skoro spíme.

Smlouváme si se sestrou společná sportovní setkání, sportujeme systematicky!

Silvestr skončil !!!