Opět na skok v kuchyni

 Dneska vám představím další recept z loňského kalendáře. Je to opět taková rychlovka, tak trochu pozměněný holandský řízek s výraznější chutí. Ještě jsem nedělala, ale už je v plánu. Mám mleté maso ráda, tak jsem recept nemohla nechat bez povšimnutí.

Mleté řízky s nivou 

500 g mletého vepřového masa

  80 g strouhané nivy

100 ml kyšky 

1 lžíce pikantní hořčice

1 lžička sladké papriky

sůl, pepř 

Mleté maso smícháme se všemi surovinami. Je dobré nechat ho uležet alespoň 2 hodiny, aby se propojily chutě všech použitých surovin. Pak tvoříme placičky, které obalíme v trojobalu a pečeme do zlatova. 

K řízkům podáváme bramborovou kaši, šťouchané brambory nebo samotné brambory.

   

Nemluví, ale domluví se

Určitě to zná většina majitelů psů, sice nemluví, ale to co chtějí, toho většinou dosáhnou. Naše Barunka si nás vodí jako loutky. Rychle zjistila, že slabším článkem jejího psího pohledu je můj muž a bravurně toho využívá. Přestože už je to vlastně psí důchodkyně, letos jí bude 11 let, alzheimera rozhodně nemá, myslí jí to skvěle. 

Hned ráno kolem osmé jde vzbudit manžela takovým docela tichým, ale nepřestávajícím ňufáním. Když ho dostane z postele okamžitě se zavrtá do peřin a spí. Na ranní venčení se jí pak moc nechce, ale už musí. 

Při každém jídle žebrá u manžela, panička je lakomá, ta nic nedá. 

V hlavě má určitě nějaký spínač, protože před svým večerním jídlem pravidelně chodí upozornit paničku, že je čas. Je to zajímavé. když se mění zimní a letní čas. 

A ještě jedna, skoro až neskutečná vyčůranost naší Barči. Náš dům má jeden vchod bezbariérový a druhý má před vchodem 15 schodů. Pokud jde s manželem na procházku druhým vchodem, nad schodama se zastaví, udělá na něj svoje psí oči a on ji snese. Když jdeme spolu seběhne schody jako mladice. 

Nakonec jedna pochvala. Letos byl první Silvestr, kdy se Barča nebála rachejtlí a ohňostroje, ležela klidně v posteli ani ucho nezvedla. Hluchá ale rozhodně není, stačí zašustit pytlíkem, otevřít lednici nebo zavolat Barunko na a přiběhne jak motorová myš. 

Je to prostě náš mazel se kterým snad ještě nějaký ten společný rok strávíme. 

Skvělá buchta rychlovka

 Používám doma dva stolní kalendáře a většinou si vybírám ty, kde jsou nějaké recepty. Každý rok jsem přesvědčená, že je určitě použiju, ale opak je pravdou. Možná tak dva nebo tři.

V pátek jsem kalendáře měnila a pár zajímavých receptů jsem si vyškubla. Hned v sobotu jsem se pustila do pečení, překvapení pro mě i manžela. Je to ale tak jednoduchá buchta, že mi to fakt nedalo. Ona je nejen jednoduchá, ale i moc dobrá.

Hrnková buchta s tvarohem 

Na těsto budete potřebovat 1 hrnek moučkového cukru 

                                             3/4 hrnku oleje

                                              2 vejce

                                              2 hrnky polohrubé mouky

                                              2 lžíce kakaa (může být Granco)

                                              1 prášek na pečení

na náplň                            500 g měkkého tvarohu (v kostce)

                                              1 hrnek moučkového cukru 

                                              2 vejce

                                              1 hrnek mléka

                                              2 vanilkové cukry

Do mísy dáme cukr, olej, vejce, mléko a vyšleháme. Přidáme mouku s práškem do pečiva a kakao. 

Ve druhé míse ušleháme všechny suroviny na náplň. 

Těsto vlijeme na plech s pečícím papírem, navrch dáme tvarohovou náplň a lžičkou promícháme, aby vznikly obláčky. Pečeme na 180 °C cca 30 minut. 

Pekla jsem z poloviční dávky na  menším plechu a buchta byla skvělá. 

foto z netu 

                                              

Knižní koutek

Starý rok je za námi a před námi téměř celý rok nový. Čekáme, co všechno nám přinese, co nás čeká a co nás nemine. Já doufám, že bude alespoň tak příznivý, jako ten právě skončený. Za sebe můžu říct, že se opět ráda vracím do starých kolejí. A  do těch mých samozřejmě patří i knihy a jednu  krásnou vám teď představím.

Poncarová Jana   Alžběta a Nina 

Krásný příběh, který je zasazen do předválečné i poválečné doby Sudet, ale i do doby současné. Jsou to místa, kde se odehrával život Alžběty. Alžběta je babičkou Niny, jejichž rodinu na desítky let rozdělily stíny minulosti. Nina se rozhodne vstoupit tak trochu na tenký leh, aby se o rodinném tajemství dozvěděla něco víc. Při jedné návštěvě babičky v léčebně ji navrhne společný, několikadenní  výlet do míst jejího  dětství a mládí. Dodnes tam mají rodinnou chalupu. 

Ve vyprávění se střídají dvě linky, minulost a současnost. Mnohem víc mě upoutal život babičky, která i přes svůj vyšší věk byla stále optimističtější než její, tak trochu depresivnější, vnučka. 

Kniha se mi líbila, dobře se četla a já už mám v knihovně objednanou další autorčinu knihu Podbrdské ženy. 

Poslední dny roku

Starý rok rychle spěje do svého finále, tak jsem si včera ještě udělala procházku na poslední letošní  výstavu betlémů ve sklepních prostorách kostela Panny Marie Sněžné na Jungmannově náměstí. 

Betlémů tam byla spousta, ale těch už jste viděli určitě dost a dost a proto vám nabízím fotky z dnešní procházky. Konečně se v Praze na chvilku objevilo sluníčko a jinovatka na stromech a keřích byla opravdu nádherná. Poslední dny jsou u nás od rána hodně mlhavé, tak alespoň sluneční chvilka zlepší náladu a dodá tu správnou vánoční atmosféru. Fotila jsem samozřejmě na Olšanských hřbitovech.