Cestopis to není, ale ...

 Dostala jsem hodně zajímavou knížku, a tak se o zážitek z ní s vámi podělím. 

Tereza Ramba  Dobrodruhům 

Kniha je zařazená mezi cestopisy, ale pokud byste čekali klasický cestopis, tak to tahle kniha tak úplně není, přestože společně s Terezou navštívíte hodně zemí a společně nachodíte spoustu kilometrů. 

Podíváte se do Laosu, Thajska, na severní pól, do Vietnamu. Kanady, Barbadosu, Peru, ale i do Paříže, Berlína, Španělska, USA a do dalších zemí. Někde budete jen chvíli, někde zakotvíte trochu déle. 

Kniha je spíš cestovatelským deníkem, je hodně o citech, pocitech, o soukromí i lásce, o rodině. 

Netušila jsem, že je herečka tak nadšenou cestovatelkou a o svých, někdy i bolavých zážitcích píše s obrovskou otevřeností a upřímností. 

Kniha se nemusí líbit všem, je to pouze tip na zajímavou knihu, ale já se k některým kapitolám určitě budu ráda vracet. 

Tomu se ani nechce věřit

 Na knihu jsem narazila v knihovně opět úplně náhodou a čtení to bylo hodně zajímavé, ale mrazivé.

Hana Roguljič   Norské děti 

Hodně emotivní kniha inspirovaná skutečným příběhem paní Michálkové a jejích dvou synů. 

Hned na jeho začátku jsme svědky křivdy, kdy v rodině osudově zasáhne norský Barnevernet a matce samoživitelce odebere dvě dcery. Matka Češka je rozvedená žena, žijící po rozvodu v Norsku.  Norsko své děti chrání a na jejich práva je vysoce zaměřené.  

Barnevernet je instituce, která zajišťuje sociálně-právní ochranu nezletilých dětí a mládeže. Příběh je vyprávěn pouze z pozice jedné strany, a to ze strany matky, ale podobných případů v Norsku existuje hodně. Je opravdu tak jednoduché odebrat dítě biologickým rodičům a bez jejich souhlasu je umístit do pěstounských rodin? V případě sourozenců je rozdělit a umístit každé zvlášť do jiné rodiny?

Je naprosto neuvěřitelné, co všechno se může odehrát v "zájmu" dítěte, když se rodina dostane do spárů této instituce. Opravdu stačí udání učitelů nebo sousedů a roztočí se kolotoč neskutečných událostí, na jehož konci často zůstanou nešťastní rodiče i děti?

Veselé čtení to rozhodně není, ale je dobré vědět, co se odehrává ve vyspělé zemi, údajně pro dobro dítěte. 

U nás za rohem

Dneska vám ukážu tři nádherné budovy, které mám opravdu za rohem. K té nejvzdálenější to je pouhých 7 minut pohodové procházky. 

Nejbližší stavbou je neorenesanční budova Radnice městské části a přilehlé  Havlíčkovo náměstí. V malém parčíku je socha Karla Havlíčka Borovského, kolem které jsou v zemi zabudované jeho epigramy.

V létě je to příjemné místo k posezení, plné neskutečným množstvím rozkvetlých růží.

Dalším pamětním místem je Kostel sv. Rocha, původně hřbitovní kostel, nejstarší žižkovský kostel, dokončený v r. 1682. 

Novogotický kostel sv. Prokopa je v naší městské části největším kostelem, dokáže pojmout až 2 tisíce osob, jeho věž je vysoká 73 metrů a tvoří jednu z nejvyšších dominant Žižkova. 

Malá procházka Prahou

 V úterý dopoledne se zdálo, že tomuto dni bude vládnout sluníčko. Ne úplně to byla pravda, ale hlavně nefučel ten nepříjemný vítr, a tak jsem si udělala malou procházku. Dojela jsem k Václavskému náměstí a nejdříve prošla, zatím tak trochu smutnou, Františkánskou zahradu, altánek a nakoukla do malé hospůdky.

Ze zahrady je krásný výhled na kostel Panny Marie Sněžné. 

Gotický kostel Panny Marie Sněžné založil Karel IV. jako památku na svou korunovaci. Má mezi pražskými kostely hned dvě prvenství. Hlavní oltář je vysoký 29 m a právem patří k těm nejvyšším. Zároveň  má i nejvyšší klenbu, její výška dosahuje úctyhodných 34 m. 

Druhou mojí zastávkou byl původně románský kostel sv. Havla, který najdete na Havelském náměstí, nedaleko Staromáku. Ke kostelu vždycky dorazím v nepravý čas, kdy je kostel zavřený. Tak snad někdy příště. Proto nabízím jen fotky z exteriéru. 

Skvělý pomocník při úklidu

 Představím vám skvělého pomocníka, vlastně pomocnici, při úklidu domácnosti. Používám ji již několik let a jsem s ní spokojená. Jedná se o nanohoubičku, která je vyrobená ze speciálního materiálu melaminu, čistí ekologicky pouze s použitím vody. Žádné chemické přípravky jako třeba jar, ava, tekutý prášek apod.

Houbičku namočte do vody, vyždímejte a nečistoty odstraňujte krouživým pohybem. Během čištění houbičku několikrát propláchněte.

Skvěle vyčistí vanu, umyvadlo, dřez, baterie, obklady, spáry, obklady , šmouhy na podlaze od gumových podrážek nebo mušky ze světlometů u auta, podrážky tenisek. 

Objevila jsem je v drogerii PEMI a od té doby je kupuji právě tam, jejich cena je velice příznivá a mám už je vyzkoušené. 

Výrobců houbiček je celá řada, ale podle recenzí ne všechny vydrží. Dobré recenze mají ty od Viledy, dostanou se v mnoha drogeriích a dokonce i v Datartu nebo v lékárně Dr.MAX.