Na knihu jsem narazila v knihovně opět úplně náhodou a čtení to bylo hodně zajímavé, ale mrazivé.
Hana Roguljič Norské děti
Hodně emotivní kniha inspirovaná skutečným příběhem paní Michálkové a jejích dvou synů.
Hned na jeho začátku jsme svědky křivdy, kdy v rodině osudově zasáhne norský Barnevernet a matce samoživitelce odebere dvě dcery. Matka Češka je rozvedená žena, žijící po rozvodu v Norsku. Norsko své děti chrání a na jejich práva je vysoce zaměřené.
Barnevernet je instituce, která zajišťuje sociálně-právní ochranu nezletilých dětí a mládeže. Příběh je vyprávěn pouze z pozice jedné strany, a to ze strany matky, ale podobných případů v Norsku existuje hodně. Je opravdu tak jednoduché odebrat dítě biologickým rodičům a bez jejich souhlasu je umístit do pěstounských rodin? V případě sourozenců je rozdělit a umístit každé zvlášť do jiné rodiny?
Je naprosto neuvěřitelné, co všechno se může odehrát v "zájmu" dítěte, když se rodina dostane do spárů této instituce. Opravdu stačí udání učitelů nebo sousedů a roztočí se kolotoč neskutečných událostí, na jehož konci často zůstanou nešťastní rodiče i děti?
Veselé čtení to rozhodně není, ale je dobré vědět, co se odehrává ve vyspělé zemi, údajně pro dobro dítěte.
Evi, kniha je jedna věc a příběh těch dětí a matky druhá, to by mě silně zasáhlo, být to v rodině. I tak s tím mám problém. Jiřina z N.
OdpovědětVymazatJiřinko, asi každá normální matka tohle nechápe, ale i tohle je skutečnost, která se stát může a také stává. Je to trochu emoční čtení, ale ráda jsem si knihu přečetla.
VymazatTento komentář byl odstraněn autorem.
OdpovědětVymazatJá jsem měla za to, že paní Michálková má dva syny, ale buď se pletu nebo je kniha tím jejich příběhem jen inspirována. Je to strašné a nedovedu si to ani představit, kdyby mi odebrali děti. A myslím, že v Norsku se ty zájmy dítěte hodně přehání a spíše to všechno škodí dětem i rodičům. Na druhou stranu, u nás jsou děti tak chráněné, že je nesmíš ani napomenout, aby třeba na tebe nevyrukovaly s týráním. To sice s nadsázkou, ale.....
OdpovědětVymazatMajko, p. Michálková opravdu měla dva syny (píšu v příspěvku), kniha byla touto kauzou pouze inspirována, ale takové případy se v Norsku dějí. I u nás jsou mnohdy situace kolem dětí až absurdní, s tím týráním možná od pravdy daleko nebudeš.
VymazatNěkteré případy Barneveretu, o kterých jsem četla, byly z mého pohledu přes čáru, na druhou stranu otec, co znásilňuje dceru a dostane podmínku, je taky na zvracení...
OdpovědětVymazatStáňo, to máš pravdu. Našemu soudnictví také občas nerozumím. Možná by ten rádoby otec dostal větší trest za krádež kořalky v obchodě. To mi fakt hlava nebere.
VymazatKniha je asi inspirována konkrétním případem, ale kdoví, jak to doopravdy bylo. Jinak sdílím názor Marušky.
OdpovědětVymazatHanko, případ byl pro napsání knihy inspirací, ale to nemění nic na tom, že se takové případy stávají. Je pravda, že by se i u nás našlo dost absurdníchp případů, tak jak o tom píše Majka.
VymazatTen příběh asi zasáhl každou matku... Každý ze zúčastněných to pochopitelně vidí ze svého úhlu a má svou pravdu. Vlastně nevím, jak to ve skutečnosti dopadlo nebo nedopadlo...
OdpovědětVymazatEvi, přeji příjemný den. Helena
Helo, soud ve Štrasburku potvrdil rozhodnutí soudu v Norsku, matka byla zbavena rodičovských práv a kluci žijí v pěstounských rodinách, každý v jiné. Je to už víc jak 10 let, kde byla pravda asi těžko soudit, ale otřesné to určitě je.
VymazatSkutečný příběh inspirací pro tuto knihu. O to hůř se to asi čte. Když v knihovně na tento titul narazím, zkusím si ho přečíst.
OdpovědětVymazatKlidný den, Evi !
Hanka
Hanko, veselé čtení to teda není, ale zajímalo mě, jak k takovému řešení může vůbec dojít a jak velkou šanci má rodič dostat zpět své děti.
VymazatTen příběh znám a od začátku mi běhal mráz po zádech. Ta bezmoc a smutek.
OdpovědětVymazatHeleno, nejhorší na případu byla ta skutečnost, že se to opravdu může stát. Tu bezmoc si nedokáže nikdo představit.
VymazatLezarts
OdpovědětVymazatNa ten případ si pamatuji, hodně se o něm psalo i mluvilo.
Je to jeden z příkladů, kdy hranice mezi dobrem a zlem se někam vytratila.
Díky za recenzi, ale je to kniha, kterou bych měla problém číst.
Renato, přečetla jsem to, protože mě zajímalo, jak se tohle vůbec může sát. Vím, že to tam není ojedinělý případ, proto jsem byla zvědavá.
VymazatEvi, moc děkuju za tip na četbu.
OdpovědětVymazatZnám jen příběh Michálkových ... nějak mi hlava nebere to, že instituce, která by měla dbát o blaho dětí, dokáže rozdělit rodinu. Přeci nejpřirozenější je to, když můžou být děti s maminkou.
Alenko, já to také nechápu, a proto mě kniha zaujala a chtěla jsem se dozvědět něco víc, byť i románovou formou. Pohnutky té instituce asi nepochopím, ale v některých případech je to možná jediné řešení.
OdpovědětVymazatNa ten příběh si pamatuji. Muselo to být opravdu náročné...a už je z toho román...Přeji Ti krásné dny ve zdraví.
OdpovědětVymazatJáro, to si asi neumí představit žádná matka. Také přeji hezké a klidné dny, tak trochu už jarní 😀😉
VymazatKnížka by se mi mohla líbit, pamatuji si tu kauzu z televize, je šílené, že seněco takového může stát :-(
OdpovědětVymazatJá to také nechápu, ale i to se může stát. Měj se hezky a opatruj se, pá 😀
OdpovědětVymazat