Fanoušek na baterky

Fanoušek, který vlastně fanouškem zároveň je a není. Prostě fanoušek na baterky. Mezi takové se právě teď řadím i já.

Hokejová liga mě vůbec nezajímá, pravidlům sotva rozumím a puk v brance vidím až při zpomaleném opakování. Případný gól se dozvím od sportovního komentátora a jásajících diváků. Ale přesto všechno, když se hraje mistrovství světa, tak to teda fandím.

Už jako holka jsem s tátou a bráchou seděla u televize a držela palce našim klukům. Největší nervy jsme vždycky prožívali s Rusákama, to napětí se ani nedalo vydržet. Radili jsme, nadávali a jásali podle situace na ledě. Naše mamka byla vždycky nad věcí a divila se, co nás na tom hokeji tak vytáčí. Tak prohrajeme, no a co? Chleba levnější nebude, říkávala. Převzala jsem tuto hlášku a zlobila jsem s ní moje děti, když fandily některým našim sportovcům, ať už to byl fotbal, hokej, lyžování nebo tenis.

Vzpomněla jsem si na ten levnější chleba právě teď, při probíhajícím mistrovství světa. Tato hláška je tak notoricky známá (zřejmě ji používala většina žen našich fanoušků), že ji využil jeden potravinový řetězec. A je to tady, když naši hoši vyhrají zápas, druhý den chleba levnější bude.

Zatím se nedaří, doufám, že i toho levnějšího chleba se dočkáme. Ale bez ohledu na cenu chleba, přeju všem hráčům, fanouškům, příznivcům hokeje i sobě, aby se dařilo a v domácím prostředí vyšla i nějaká ta medaile. Co třeba zlatá?