Ta vedra byla teda fakt úděsná, jako zlý sen. Nebyla jsem schopná téměř ničeho, takže jsem byla vlastně neschopná.
Už ve čtvrtek jsme odjeli na chatu, protože v rozpálené Praze se vážně nedá moc vegetit a v noci pořádně spát. Tady to lépe snášíme, oblečení je minimální a protože jsme si konečně pořídili pořádnou zahradní sprchu, tak se můžeme v naší "osvěžovně" řádně cáchat.
V pondělí manžel odjel domů, protože musel do práce a já jsem tu zůstala s jorkšírkama Barunkou a Jesinkou. Jesinka je fenka mé dcery a já jí dostala na hlídání po dobu její dovolené. S holkama je trochu potíž, protože Barča bude mít zrovna v pátek rok a Jesi je už starší dáma, která má ráda svůj klid. Barunčino dorážení se jí moc nelíbí, ale nedá se nic dělat, musejí to vydržet obě.
Včera večer, celkem pozdě až kolem půlnoci, jsme s holkama zalezly do pelíšků. Očekávala jsem noční bouřku dost se strachem, protože se od malička bouřek bojím. Po jedné hodině mě probudil vítr a prudký déšť, který netrval moc dlouho. Celkem v klídku jsem znovu usnula. Po druhé hodině to tady bylo znovu. Tentokrát to bylo jako zlý sen, přímo hororový. Sen to ale bohužel nebyl. Holky uši nastražené, já stažené půlky. Blesk střídal blesk, v chatě jakoby neustále někdo rozsvícel a zhasínal světla.
Největší strach mám z okolních vysokých smrků, borovic a jedlí, které máme přímo na zahradě. Jako dítě jsem totiž zažila na chatě u rodičů pád staré lípy a nebylo to moc příjemné. Odnesl to tenkrát jenom plot u zahrady.
Dopadlo to dobře, jako zatím vždycky, ale strach jsem měla, to musím přiznat.
Dneska už bylo krásně, svěží vzdoušek a už snad zase budu něčeho schopná, možná.
Žádné komentáře:
Okomentovat