Možná se ptáte, jak tyto na první pohled nesrovnatelné věci spolu souvisí. Souvisí a v mém případě opravdu hodně. Fóbii z výšek mám obrovskou i při sledování televizních dokumentů z vysokohorského prostředí, výškových budov i rozhleden, a to i z bezpečí pohodlného křesla v obýváku. Taková fóbie je provázena zvláštním pocitem a chvěním nohou, čemuž říkám, že se moje nohy bojí. V ojedinělých případech, kdy se ve výšce nacházím já sama se k tomu ještě přidává strach z pádu dolů, propadnutí podlahy, utržení zábradlí, zřícení mostu.
Na sobotní večer jsme měli lístky do Stavovského divadla, na hru Audience u královny, na kterou jsem se fakt hodně moc těšila. Nijak mě ani nezarazily vstupenky na I. galerii do 1. řady, přestože jsme museli šlapat až do 3. patra. V šatně jsme si odložili a pokračovali vyhledat naše místa. V ten moment mi došlo, kde budu muset trávit následující téměř tři hodiny.
První řada má před sebou hodně málo místa, koleny se dotýkáte balkonu, který je navíc hodně nízký a i já se svými 160 cm ho mám sotva tak do pasu. Pro můj pocit bezpečí by musel být vysoký alespoň tak, aby mi koukala jenom hlava, což uznáte, že v divadle fakt nejde. Polilo mě horko, ale jala jsem se bojovat. Zasunula jsem se do sedačky tak hluboko, že jsem na jevišti neviděla téměř nic a čekala na začátek představení s nadějí, že až potemní celé divadlo, dokažu se soustředit pouze na to, co se bude na jevišti odehrávat.
Představení začalo, pomalu jsem se vysunula a během chvilky opravdu vnímala pouze děj úžasné divadelní hry. Problémy nastaly zase o přestávce, kdy je třeba protáhnout tělo, opět se vrátit na své místo a sedícího diváka požádat v tom uzoučkém prostoru o průchod. Opět následovalo zasunutí do sedadla a po začátku druhé části pomalé napřímení a soustředění se na představení, které mělo obrovský úspěch. Závěrečné ovace nebraly konce, diváci tleskali ve stoje. Cítila jsem to stejně. Omlouvám se, paní Janžurová, také bych ráda tímto způsobem vzdala hold Vašemu hereckému umění, ale ....
Audience u královny
Divadelní hra je postavena na skutečnosti, že britská královna Alžběta II. pravidelně každé úterý přijímá premiéry britské vlády. Zachycuje Alžbětu od jejích pětadvaceti let, kdy nastupuje na trůn po smrti svého otce Jiřího VI. až do současnosti. Iva Janžurová mládne i stárne se svojí postavou naprosto přirozeně a nauvěřitelně. Sledujeme proměny ženy, která je pro své okolí tvrdá osobnost, zároveň však sama prožívá osobní krize a bolesti.
V dalších rolích se představí např. V. Postránecký jako W. Churchil, T. Medvecká jako M. Thatcherová, J. Hartl v roli Komorníka nebo I. Bareš jako nevychovaný premiér H. Wilson.
Představení trvá téměř tři hodiny a hlavní postava je až na malé vyjímky (rychlé převleky, paruky) neustále na scéně, což je výkon opravdu obdivuhodný.
Možná by mohlo být představení o něco kratší zkrácením některých scén, ale i při této délce se divák nenudí. Závěrečné ovace a neustále vyprodané představení je toho určitě důkazem.
Žádné komentáře:
Okomentovat