Ještě nedávno jsem přemýšlela o vánočních dárcích, co dobrého uvařit, co upéct. Vánoce jsou nenávratně pryč a pomalu končí i první měsíc nového roku. Život utíká tak rychle až mě to začíná děsit. Právě teď, koncem ledna, to už jsou dva roky, co jsem si založila blog. Marně vzpomínám, co vlastně bylo tím impulsem, kde se vzal ten nápad, který mě nasměroval na stránky blog. cz a kde jsem vzala tu odvahu pustit se do něčeho naprosto neznámého. Vážně to nevím, ale jsem ráda, že se to stalo.
Sama sobě jsem dokázala, že se člověk v každém věku může naučit nové věci, a to i takové o kterých je přesvědčený, že jsou nad jeho síly. Mám z toho obrovskou radost i díky Vašim návštěvám a komentářům, které mě moc těší a utvrzují v tom, že až tak úplně pitomý nápad to snad nebyl.
A tak tomu svému blogu, a potažmo i sobě, přeju ještě dostatek nápadů, zážitků a spokojené návštěvníky.
Naše Barča, která je nedílnou součástí blogu, byla na samém začátku malé, roztomilé štěňátko. Za pár měsíců jí už budou tři roky. Vždyť to říkám, letí to letí .
Na závěr ještě dva citáty, o tom, co je čas a jak může být relativní.
Čas je pojem relativní a den může mít hodnotu pěti mminut anebo šdesátidvou hodin, což záleží na tom, co v něm prožijeme.
Miroslav Horníček
Minuta je dlouhá podle toho z jaké strany záchodových dveří stojíte.
neznámý autor
Žádné komentáře:
Okomentovat