Orgány, důležité pro život člověka, jsou přece všeobecně dobře známé a nikdo o tom ani na chvíli nepochybuje. Mozek, srdce, plíce, játra, ledviny.
V sedmdesátých letech však existoval jeden, který se snažil nahradit všechny tyto životně důležité funkce, a ač se to zdá téměř nemožné, v mnoha případech se mu to dařilo.
Byl to orgán policejní moci. I mozek, který vykazoval celkem vysoké IQ, a právě takové měl v oblibě, dokázal tento orgán zdecimovat a poslat do kriminálů, psychiatrických léčeben, do dolů, třídíren odpadů, kotelen nebo do podobně myšlenkově "náročných" povolání.
Srdce, která bila za spravedlnost, svobodu a život s možností poznávání a vzdělávání ve světě, ta skutečně bita byla, to orgán nestrpěl. Srdce mnohokrát prohrálo i v milostných a rodinných vztazích prostě proto, že nedokázalo zvládnout každodenní nápor a tlak, a tak pro zdánlivý klid svých blízkých se mnohdy těchto vztahů vzdalo.
Bezstarostně se nadechnout a pročistit plíce čistým vzduchem, ani to leckdy nebylo jednoduché. O očistu těla i ducha se tento orgán staral dokonale. Filtroval veškeré informace, které by mohly zasít v našem těle zrníčko pravdy a poznání.
Byl neúnavný, neúprosný, pracoval tak, jak se od orgánu očekává, pracoval neustále.
Moc ráda jsem na vlastní oči pozorovala selhání tohoto orgánu a moc nerada bych přihlížela k jeho opětovnému oživení.
Žádné komentáře:
Okomentovat