O tom, že život dokáže psát romány a někdy jen úsměvné historky, víme snad všichni. Na historky mám v poslední době docela štěstí.
Moje maminka je v senior komplexu pro pacienty s alzheimerem, to zase tak veselá historka není. Ale přece. Při jedné z návštěv mi oznámila, že se tam krade, protože jí v noci někdo ze skleničky ukradl zuby. Její věrný "anděl", moc hodná paní se kterou bydlí, mi potvrdila, že večer zuby byly ve skleničce a ráno nikde. Hledaly ony, hledala jsem já, ale po zubech se slehla zem. Šla jsem za sestřičkou, kdyby někdo zuby objevil, že jsou mojí mamky. Sestra se na mě podívala a povídá, že tedy zavolá do prádelny. Na můj nevěřícný pohled a dotaz, zda dávají zuby klientů do prádelny se začala smát. Zuby tam cíleně nedáváme, ale v kapsách se toho někdy najde, to byste se divila.
Tahle možnost mě nenapadla, ale faktem je, že zuby se ještě nenašly. Ale představa zubů v prádelně mě dostala, zase se mi smíchem život o něco prodloužil.
Žádné komentáře:
Okomentovat