Mládí není výsada

Většina z nás při vyslovení slova mládí začne vzpomínat na své dětství, školní a studentská léta, první lásku, první cigaretu, první zkušenosti s alkoholem, taneční zábavy, odpolední čaje nebo diskotéky.

Mládí není výsada, je to část života každého z nás, na kterou často nostalgicky vzpomínáme včetně i těch věčných poznámek starší generace o tom, že tohle by se za našich mladých let nestalo. Tak to bylo, tak to je a vždycky bude.

Rozdíl je pouze v době, ve které žijeme, v možnostech, které ta která doba nabízí a v neposlední řadě i v možnostech finančních. Kam ta mládež spěje, to už říkali naši prarodiče, rodiče, říkáme to my a říkat to jednou bude i dnešní mládež.

Děti a mladí lidé si ve svém věku, tak trochu sobecky, jinou variantu života než tu, kterou právě žijí, nepřipouštějí. Nepřemýšlejí o stáří, to do tohoto období života nepatří. Ani my jsme nebyli jiní. Život patřil nám a my ho chtěli v rámci možností doby žít naplno, užívat si, rebelovat.

Každá generace z této představy jednou vyroste, většina bude žít slušný a spokojený život a i z těchto rebelů vyrostou vynikající vědci, lékaři, spisovatelé, sportovci, zkrátka úspěšní lidé ve všech možných oborech lidské činnosti. A potom se i oni pomalu budou blížit k té generaci, která znovu bude říkat: "To by se za nás nestalo."

Naše mládež miluje přepych. Nemá správné chování. Neuznává autority a nemá úctu ke stáří. Děti odmloluvají rodičům, srkají při jídle a tyranizují své učitele.

Sókrates

Být mladý umí každé tele. Ale umět stárnout, to je kumšt.

Karel Čapek

Tak se přece jenom dočkala

Naše Barunka má ráda sníh, ostatně asi jako každý pes. Protože u nás je letošní zima na sníh opravdu chudá, vlastně kromě pocukrovaných ulic nebylo nic, vypadalo to, že se letos Barčiny tlapky sněhu ani nedotknou. Ale přece jenom se dočkala, i když žádné závěje to teda nebyly, ale sníh to byl. A to by pro letošek stačilo. Teď už se obě těšíme na jaro.

Energie a kde ji brát?

Nesmíš žít v minulosti a trpět pro to, co se nedá napravit. Věnuj svou energii tomu, co ještě můžeš změnit.

Flavia Bujor francouzská spisovatelka

Tak to je naprostá pravda. Proč věnovat svoji energii na to, co je za námi a s čím už opravdu neuděláme vůbec nic. Přesto i já sama občas přemýšlím, jestli určité věci v životě nešly řešit jinak, lépe. Možná ano, teď už je ale zbytečné věnovat tomu čas a stresovat se pro to, co by bylo, kdyby ...

Život je krátký, a proto raději věnujme svoji energii věcem a vztahům současným a těm, které nás ještě čekají, těm, které můžeme nějakým způsobem ovlivnit. I tak budou přicházet situace, které si vyžádají hodně naší energie, empatie, sil a pevných nervů.

Většina lidí spotřebuje více energie na mluvení o problémech než na jejich řešení.

Henry Ford

I tenhle citát mi připadá pravdivý a musím s ním jen souhlasit. Z vlastní zkušenosti vím, kolik času, energie a řečí jsme věnovali této rodinné situaci.

Před více jak 30ti lety jsme se nastěhovali do bytu, který byl celý vytapetován. Tapety byly brutálně lepené přímo na panel a my časem začali uvažovat o jejich likvidaci a o vyštukování stěn s následnou malbou. Představa doslova příšerná, ale nutná. Kdy to uděláme, kde seženeme řemeslníky, jak to bude probíhat, bude to ještě letos nebo to necháme na příští rok? Ještě se nic nedělo a my už byli, jenom z té představy, s energií na bodě 0. Jednoho dne jsem dětem po příchodu ze školy řekla: "Budeme trhat tapety!"

Tak jsme se do toho společně pustili. Manžel přišel z práce domů a nestačil se divit. A tím bylo rozhodnuto, couvnout už se nedalo. Najednou jsme v sobě objevili novou energii, začali se těšit na vymalovaný byt a postupně tak došlo na všechny místnosti. Nebylo to samozřejmě hned, nebylo to tak úplně jednoduché, práce s tím bylo fakt dost, ale nakonec jsme byli šťastní, že jsme to dokázali.

Po pravdě? Už bych to zažít nechtěla.

Jedna hádka s manželkou mě stojí víc energie než pět tiskových konferencí.

Charles de Goulle

Tak tohle posoudit neumím, nemám manželku.

Zeleninové placičky

Tentokrát mám dva vyzkoušené recepty na zeleninové placičky. Jsou opravdu dobré a pokud použijete kukuřičnou strouhanku, mohou si pochutnávat i ti, kteří mají bezlepkovou dietu.

Celerovo-sýrové placičky

1 hrnek jemně nastrouhaného celeru

1 hrnek goudy (může být eidam)

1 vejce

1-2 lžíce mléka

sůl, pepř, chilli, strouhanka, petrželka

Najemno nastrouhaný celer smícháme se sýrem, přidáme ostatní ingredience a ze vzniklé hmoty tvoříme placičky, které obalujeme ve strouhance. Smažíme v oleji.

Podáváme s bramborem a tatarskou omáčkou nebo se zeleninovým salátem.

Brokolicové placky

1 brokolice

2 vejce

3 polévkové lžíce hladké mouky

5 dkg strouhaného eidamu

muškátový květ, sůl, pepř, česnek, strouhanka

Uvařenou a okapanou brokolici nasekáme nadrobno. Dáme do misky spolu s ostatními surovinami, promícháme a podle potřeby přidáme strouhanku. Pečeme do zlatova a opět můžeme podávat s bramborem nebo zeleninovým salátem.

Edith a Marlene

Pražské divadlo Pod Palmovkou uvádí hru už několi sezon, a když se mi naskytla možnost představení navštívit, neváhala jsem ani vteřinu. A bylo se opravdu na co dívat.

Hra je příběhem Edith Piaf, která svůj život neměla vůbec lehký. Jsme v ulicích Paříže, kde si Edith se svojí nevlastní sestrou Momo vydělávají na nuzný život. Zpěvem a tancem. A právě na ulici zaujala Edith svým zpěvem majitele kabaretu, který ji angažoval, vymyslel pro ni jméno Piaf - vrabec a tím pomalu nastartoval její kariéru.

Později měla úspěch nejen v Paříži, ale i v Americe, kde na její vystoupení přišla tehdejší smetánka spolu s Marlene Dietrich.

Dětství těchto hvězd snad nemohlo být rozdílnější. Marlene byla důstojnickou dcerou z bohaté rodiny, Edith dítě dvou alkoholiků, narozené doslova na ulici.

Později se z nich staly přítelkyně, Marlene Edith velmi obdivovala a její závislost na alkoholu, prášcích a později drogách neviděla ráda. Domlouvala jí, prosila, ale marně. Edithin život byl velmi bouřlivý, prožila několik milostných románků, dvakrát byla vdaná.

V roli Edith se představila Hana Seidlová, která zaslouží obrovský obdiv nejen za herecké ztvárnění role, ale za perfektní pěvecký výkon, který byl u obou představitelek umocněn ještě živým hudebním doprovodem. Všechny písničky byly s českým textem, a tak jediná výtka by mohla být pouze k závěrečné písni, známé Non, Je ne regrette rien (Ničeho nelituji), kterou bych raději slyšela v originále, ale i tak, klobouk dolů.

Vím, že ne každý toto představení může vidět, ale pokud vás zaujal život pařížského vrabčáka, určitě se podívejte na film Edith Piaf.