Malá procházka Prahou

 V úterý dopoledne se zdálo, že tomuto dni bude vládnout sluníčko. Ne úplně to byla pravda, ale hlavně nefučel ten nepříjemný vítr, a tak jsem si udělala malou procházku. Dojela jsem k Václavskému náměstí a nejdříve prošla, zatím tak trochu smutnou, Františkánskou zahradu, altánek a nakoukla do malé hospůdky.

Ze zahrady je krásný výhled na kostel Panny Marie Sněžné. 

Gotický kostel Panny Marie Sněžné založil Karel IV. jako památku na svou korunovaci. Má mezi pražskými kostely hned dvě prvenství. Hlavní oltář je vysoký 29 m a právem patří k těm nejvyšším. Zároveň  má i nejvyšší klenbu, její výška dosahuje úctyhodných 34 m. 

Druhou mojí zastávkou byl původně románský kostel sv. Havla, který najdete na Havelském náměstí, nedaleko Staromáku. Ke kostelu vždycky dorazím v nepravý čas, kdy je kostel zavřený. Tak snad někdy příště. Proto nabízím jen fotky z exteriéru. 

Skvělý pomocník při úklidu

 Představím vám skvělého pomocníka, vlastně pomocnici, při úklidu domácnosti. Používám ji již několik let a jsem s ní spokojená. Jedná se o nanohoubičku, která je vyrobená ze speciálního materiálu melaminu, čistí ekologicky pouze s použitím vody. Žádné chemické přípravky jako třeba jar, ava, tekutý prášek apod.

Houbičku namočte do vody, vyždímejte a nečistoty odstraňujte krouživým pohybem. Během čištění houbičku několikrát propláchněte.

Skvěle vyčistí vanu, umyvadlo, dřez, baterie, obklady, spáry, obklady , šmouhy na podlaze od gumových podrážek nebo mušky ze světlometů u auta, podrážky tenisek. 

Objevila jsem je v drogerii PEMI a od té doby je kupuji právě tam, jejich cena je velice příznivá a mám už je vyzkoušené. 

Výrobců houbiček je celá řada, ale podle recenzí ne všechny vydrží. Dobré recenze mají ty od Viledy, dostanou se v mnoha drogeriích a dokonce i v Datartu nebo v lékárně Dr.MAX.

Tentokrát už jsem našla

Říká se, že kdo hledá, najde. Ne vždycky je to pravda, ať už se hledání týká čehokoli. Já jsem byla odpoledne na procházce, hádejte kde? Jasně na Olšanech. Hledala jsem první známky přicházejícího jara a opravdu jsem je našla. Měla jsem fakt radost i když je pravda, že zima může být ještě nepříjemně dlouhá, je teprve začátek února, přesto mi těch pár kvítků zvedlo náladu. Tak je posílám i vám.

 

Napínavé čtení

Tentokrát jsem vybrala dvě knihy, které mohu doporučit těm, kteří čtou rádi detektivní příběhy, krimi a thrillery. Autorkami jsou dvě ženy, které se na tato témata specializují a ve čtenářských žebříčcích se umísťují na vysokých místech. 

Angela Marsonsová   Ďábelské hry 

Vyšetřovatelka Kim Stoneová tentokrát vyšetřuje případ, kdy proti ní stojí těžký kalibr. Sociopat, který absolutně postrádá svědomí a manipuluje se zranitelnými lidmi v těžkých životních situacích.

Kim je přivolána k případu ubodaného muže a současně vyšetřuje případ zneužívaných holčiček v jiné rodině. Ne vždycky musí v detektivce téct potoky krve, i bez ní je kniha napínavá od samého začátku až do posledních stránek. Psycho, které doporučuji. 

Lisa Reganová   Pohřbené kosti 

Další kniha, kde vyšetřovatelkou je opět žena, Josie Quinnová. 

Právě ona se těší na večeři se svým přítelem Noahem a jeho matkou. Po příjezdu do jejího domu ji ale najdou zavražděnou za domem na zahradě s ústy plnými hlíny. 

Rozjíždí se vyšetřování, při kterém se objevují záhady, se kterými si vyšetřovací tým zpočátku nedokáže poradit. Pokračuje v pátrání, ale unikající vrah je stále o krok před nimi a obětí přibývá. 

Příběh sahá hodně do minulosti, a to opravdu znamená mravenčí práci. 

Přestože je kniha 5. dílem série, vůbec není nutné číst jednotlivé díly postupně. 

To je teda den

 Také občas míváte den blbec? Nemyslím to ve smyslu toho, že se nic nedaří, na co sáhnete, to je špatně. Myslím to v souvislosti s psychikou, prostě depka, jak vyšitá. Nic se mi nechce, nic mě nebaví.

Na čtení se nemůžu pořádně soustředit. Na procházku se mi nechce, počasí hnus a fouká vítr, dokonce nejdu ani na své oblíbené Olšanské hřbitovy. Pro někoho divné místo k procházkám, já tam většinou chodím ráda, ale dneska ne. 

Křížovky, sudoku na to nemám náladu. Na tvoření chybí nápady a dneska i chuť. Televize? Tak na tu se zase tak často nedívám, tak proč zrovna teď, dneska mě neláká už vůbec nic. 

Já vím, samá negace, ale říká se přece, že naděje umírá poslední, tak doufám, že ten zítřejší den už bude jako obrázek.

Jó a dvě dnešní pozitiva přece jen mám. Jdu pověsit prádlo (ještě, že máme ty automatky) a manžel se hlásí o svůj nárok na jedno teplé jídlo denně. Tak aspoň nějaká aktivita.

Mějte se hezky a opatrujte se !