Tentokrát slibované sluneční počasí opravdu vyšlo, a tak jsme v pátek dopoledne vyrazili s manželem a samozřejmě i s Barunkou na chatu. Byla jsem tam letos poprvé, protože když je zima, tak mě tam nic neláká. Když jsme měli o nějaké ty roky méně, jezdili jsme skoro pravidelně každý víkend a vůbec nám nevadilo, že musíme chodit do kadibudky a teplá voda se musela ohřívat. Teď je v chatičce pohodlí, ale jak roky přibývají, už se nám přes zimu nikam moc nechce.
Všechno, co jsem měla naplánované jsem splnila (dítě z doby plánovaných pětiletek se nezapře), a to jak uvnitř chaty, tak i něco práce na zahradě. Tam většinou pracoval manžel, ale v sobotu odpoledne jsem se zapojila i já. Něco pohrabat, tady zastříhnout, tamhle zasadit a večer jsem byla hotová. Je to tak. mládí je v háji a všechno trvá nějak déle. Přesto jsme rádi, že zahradu zvládneme a jestli to bude za den, za dva nebo za tři dny, to prostě neřešíme.
Letos je všude obzvlášť velké sucho, jarní tráva by měla být svěží a krásně zelené, ale tak tomu, bohužel, není. Několik let mi v trávě krásně kvetly ocúny, ale letos se někam ztratily. Možná je to tím suchem, ale nevyšel mi ani jeden. Budu věřit, že tento týden předpovědi počasí vyjdou a nějakého deště se přeci jenom dočkáme. Příroda by to opravdu potřebovala.
Na zahradě v minulých letech

.jpg)

.jpg)
.jpg)

