Díky tomuto příspěvku jsem zjistila, že už teda fakt hodně pamatuju. Zjistit, co bylo včera k obědu, je někdy dřina, ale na staré vzpomínky mám paměť docela dobrou. Ach jo, takhle prý to začíná. O tom jsem ale psát nechtěla.
Přenosy hokejových mistrovství světa a OH mám docela ráda, ale jsem takový fanoušek nefanoušek. Když vyhráváme, tak to fandím, ale v opačném případě od televize odcházím. Takže asi tak.
Jako holka si pamatuji právě na taková utkání, kdy televizi měl ještě málokdo a přenosy v rádiu komentoval sportovní redaktor. Občas jsem poslouchala s tátou, který byl velký fanda a žádný zápas si nenechal ujít. Takový komentář to bylo fakt něco. Ta rychlost řeči, slovní zásoba a znalost jmen jednotlivých hráčů byla až neskutečná.
Pozdější televizní přenosy měly také svou zvláštnost. Na černobílé obrazovce bylo někdy dost složité poznat, kdo to vlastně hraje.
Vzpomínám i na to, když byla pro ty zápaďáky přestávka na reklamu, u nás kamera zabírala diváky v hledišti. Jak já jim tenkrát záviděla úžasné reklamy na ještě úžasnější výrobky. To jsem věděla jen z doslechu, sama jsem takovou reklamu nikdy neviděla. Možná i proto byly moje představy tak nádherné. Co bych dneska dala třeba za koťátka v košíku, což byla u nás tehdy hodně oblíbená přestávka.
Časy se mění, na hokej se už také vlastně ani nedívám, snad jen v případě, že by šlo o nějakou tu medaili, samozřejmě nejlépe tu zlatou. Podle toho, co píší v novinách, zřejmě neuvidím nic.
.jpg)
Také si naxty přenosy v rádiu pamatuji. Naši pak koupili televizi až v roce 1969 a to byli známými hokejisty Golonka, bratři Holíkové, Suchý, Nedomanský...pamatuji jak jsme doma fandili...to už je tááák dávno. Tehdy ti chlapi hráli s láskou je sportu
OdpovědětVymazatTeď už je hokej hlavně o penězích. Měj krásný večer .
Jarko, to už jsme pamětnice, co? 😉
VymazatLezarts
OdpovědětVymazatU nás doma se prožíval hokej, jako velký mejdan. Většinou s nějakou návštěvou a hrncem guláše, nebo boršče. Obzvláště v roce 68-69.
Renato, na ty roky se pamatuji, to byly zážitky 😉
VymazatEvi, taky vzpomínám na tátu, ten se na hokej hodně díval. A tchán pochopitelně taky. V naší ulici bydlí pan Paleček, pamatuji na rozbory zápasu, které vedli s tchánem na ulici :o)
OdpovědětVymazatMěj příjemný den. Helena
Helo, tenkrát bylo fanoušků asi více, byli to srdcaři 😊
VymazatTaky se pamatuji na přenosy z hokeje v radiu. Ti komentátoři tenkrát uměli dění na ledové ploše perfektně zprostředkovat :-).
OdpovědětVymazatJo,jo - vzpomínky !! :-)))
Měj se hezky!
Hanka
Hanko, ti to fakt uměli. Museli zprostředkovat zápas bez obrazu, a to nebyla žádná sranda. Měj se hezky 😊
VymazatJak tvrdím - všechno má svou historii i tyto sportovní přenosy. Kdo nezažil ty dávné rozhlasové komentované přenosy, kdy sportovní komentátoři uměli posluchačům zprostředkovat situaci na ledě nebo hřišti, byli tak pohotoví a neměli k dispozici moderní techniku jako dnes ... ten těžko uvěří. Vzpomínám, jak jsem jezdívala ze školy, lidi z práce, autobus plný, řidič pustil rádio a tam ticho, každý poslouchal. Dnes bývá také ticho, jen ty busy poloprázdné a proč je ticho? Většina lidí jen usedne, oči na mobilu, nic je nezajímá. Je to tak? ☺
OdpovědětVymazatHanko, máš pravdu, že v MHD většina lidí čučí do mobilu. I v metru je signál, takže ani to není výjimkou. Když jsem ještě jezdila ráno do práce, tak mně mile překvapilo, že v metru bylo dost lidí, kteří četli knížky. Přeji pěkný víkend 😉
VymazatAhoj Evi, dřív se vůbec častěji poslouchalo rádio než dnes, alespoň u nás to tak bylo. Poslouchali jsme pohádky, rozhlasové hry, taťka sportovní zápasy... Ráda si rádio zapnu i teď, častěji než TV. Ale nejraději mám ticho. Zdraví Lenka
OdpovědětVymazatwww.babilenka.cz
Lenko, na pohádky v rádiu si pamatuji, poslouchala jsem je ráda. Vzpomínám na Zimní královnu, to jsem se hodně bála, pro mě to byl tenkrát horor. Dnešní děti by se asi zasmály. Rádio také občas zapnu, televizi už skoro ne a ticho, to mám ráda, protože ticho léčí. Momentálně poslouchám na zahradě ptačí koncert, a to je paráda. Pěkný víkend, ahoj 😉
VymazatU nás se na hokej nedívalo, protože s námi zůstala maminka sama. Až když jsme byli v pubertě - to zrovna nastala éra úspěchů českého hokeje a my holky doma prožívaly každý zápas :). Teď jen tak po očku koukám, když to má manžel zapnuté, ale že bych byla u televize přilepená, jako kdysi, to ne :D.
OdpovědětVymazatJani, tenkrát to mělo větší atmosféru, to si myslím já. Takové zápasy sledovali všichni od dětí až po babičky s dědou. Vzpomínám, jak jsme informovali naše děti, které si hrály za domem, o stavu utkání a vstřelených brankách. Pěkný víkend přeji, pá 😀
Vymazat