Umí. Vím to. Odpoledne jsem seděla na chatě v altánku, za kterým máme sud na dešťovou vodu. Najednou slyším žblunknutí do vody a za malou chvíli podivné škrábání na stěnu sudu. Docela jsem se lekla a tak jsem šla zjistit, co se stalo. V sudu plavala vyděšená veverka a snažila se chuděra dostat ven. Přiznám se, že jsem v první chvíli byla vyděšená taky. Naštěstí bylo hned vedle sudu plastové umyvadlo, kterým jsem tu nebohou chudinku podebrala. Jakmile ucítila pod nožkama pevnou oporu, okamžitě skočila na první strom a pelášila pryč. Jen doufám, že jí ten mokrý ocas nezabránil v nastoupené cestě do dalšího života.
Veverku jsem samozřejmě nevyfotila, nechtěla se už asi zdržovat, ale naší Barunku ano. Zřejmě také umí plavat, ale raději to nezkoušíme. Každopádně jezírko z bezpečného břehu si oblíbila.
Už také vím, proč je její tlamička občas cítit rybinou. Misku s vodou občas vymění za vodu v jezírku. Možná by jí chutnala rybí polévka, uvidíme na Vánoce ...
Žádné komentáře:
Okomentovat