Přiznám se, že já jsem ji nikdy moc ráda neměla už jako dítě. Vzpomínám na ně jako na povinné rodinné procházky, které byly celkem pravidelné, a to za dědou na hřbitov. Jako děti jsme většinou měly na neděli sváteční oblečení. To znamenalo nedělní kabát a boty, barevná rádiovka se vyměnila za bílou a hnědé bavlněné punčocháče také nahradily ty bílé. Takové spořádané a vypěkněné rodinky. Tak to tenkrát opravdu bylo, určitě si ti starší vzpomenou.
Od jara do podzimu jsme byli s bráchou těchto přehlídek ušetřeni. Jezdili jsme s babičkou a dědou na chatu a trenýrky nebo tepláky byly prostě jen jedny. Svátek nesvátek.
V pozdějších letech pro mě neděle znamenala konec víkendu a nástup do školy můj, později dětí nebo nástup do práce, a to také nebylo nijak povzbuzující. Proto tento den zůstával pro mě tím nejneoblíbenějším. Je zajímavé, že to vlastně trvá dodnes i když jako důchodkyni by mi to mohlo být celkem jedno, protože všechny naše dny jsou téměř stejné.
A co vy, byla pro vás neděle příjemným dnem?
ilustrační foto: zdroj pinterest
Evi, neděle jako velice dobré téma. Já jsem nikdy neděli neměla moc ráda, asi od dětství, co moje paměť sahá. Nebylo to kvůli nedělním vycházkám nebo nějakým "nedělním zvyklostem" - to se u nás nenosilo. Celá léta až desetiletí se u nás neděle stala domácím pracovním dnem, protože když byli všichni v pracovním procesu nebo ve škole, v neděli se zkrátka dělalo to, co se přes týden nestihlo. Naštěstí jsme žili v oblasti, kde nikdo neřešil, jestli někdo neděli "slaví", v podstatě to tak dělali všichni v okolí. Měla jsem ráda pátek odpoledne až do sobotní noci. V neděli už bylo třeba chystat se do školy nebo do práce. Ale to je normální. Pokud se to nezměnilo (nepočítám dobu covidu), podle výzkumu psychologů není neděle u většiny v oblibě, protože už od odpoledne jim hlavou běhají myšlenky na práci, na povinnosti. Shrnuto - mám raději běžné dny. ☺
OdpovědětVymazatV době důchodu a v době kovidové občas sama nevím, co je za den. Přesto je pro mne neděle méně oblíbená i dnes. Zdravím ☺☺☺
VymazatEvi, kouzelné fotky, ze kterých dýchá nostalgie. 👍👍
OdpovědětVymazatMám to s tou nedělí naprosto stejné. A přesně tak jako u tebe, trvá to do dneška. Vždycky jsem mívala nejraději sobotu.
Nedělní procházky v bílých punčocháčích a slavnostním ošacení jsem bytostně nesnášela. Ale my neměli chatu.... takže jsem toho nebyla ušetřena vůbec. 😂🤣
Měj hezké dny. 🍀
Nejhorší oblečení byl vršek námořnického oblečení. Kousal příšerně, ještě teď, když si na to vzpomenu mám husí kůži. Alenko, také přeji hezké dny a doufám, že už budou trochu jarní ☺☺☺
VymazatTaké jsme chodili na nedělní procházky. Ale jen do té doby než si tatínek našel druhé zaměstnání. Dělal uvaděče v kině a procházky se už nekonaly. U nás se pracovalo v sobotu, uklízelo se a když jsme byly se sestrou větší, tak jsme musely pomáhat. Nejvíc jsem neměla neděli ráda, když jsem chodila do práce. Teď mi je to jedno. V neděli večer si vždycky řeknu, že druhý den nikam nemusím.
OdpovědětVymazatMyslím, že neděle není nejoblíbenějším dnem ani v dnešní době. Teda myslím v normální době, ne kovidové. Zdravím ☺☺☺
VymazatNeděli jsem asi měla ráda vždy,ale když si to tak uvědomím,tak nejraději sobotu,protože bylo volno ještě v neděli a dalo se pospat.V dětství jsem se těšila,že budu celý den s kamarádkama i když tatínek byl velký turista a tak jsme pořád výletovali a byl tak hodný,že jsme si mohly vzít kamarádky.Maminka byla doma ta doháněla,co v týdnu,kdy chodila do práce nestihla.Poslední rok je neděla stejná jako všední dny.Dříve jsme v neděli jezdívali někam na návštěvu a nebo návštěva k nám,jenže tahle doba to zatím moc neumožňuje.
OdpovědětVymazatEvi,měj hezký celý nový týden
Já jsem jezdila od malička na chatu s babičkou a dědou. Od jara až do podzimu, v zimě jenom výjimečně a proto jsem zase moc velké výletování nezažila. Ve stejném místě měly chatu tři tety, takže příbuzenstvo a jejich děti bylo nadosah. Zdravím ☺
VymazatEvi já jsem jako malá holka trávila víkendy u babičky. V neděli babička brzy ráno vstala, napekla buchty a pak se šlo ve svátečním pravidelně do kostela na mši. Mě to problém nedělalo, byla jsem parádnice. Moc se mi to líbilo,seděla jsem v kostele v lavici a prohlížela si vitrážová okna a obrazy na zdech,poslouchala varhany. Od pana faráře jsem dostala vždycky svatý obrázek. Po mši šla celá rodina na chvíli na návštěvu k tetě a pak na oběd domů k babičce. Opravdu se držela neděle,poslouchali jsme společně všichni rádio a povídali si. Líbila se mi ta pravidelnost a společně trávený čas. Lenka
OdpovědětVymazatwww.babilenka.cz
Krásná vzpomínka na nedělní dopoledne u babičky. Každý máme neděli spojenou s jinými rituály. Leni, moc zdravím ☺☺☺
VymazatNeděli jsem měla ráda i když nedělní procházky mne též neminuly. Ale když jsem se jim začala bránit, tak to moji rodiče vzali na vědomí a nenutili mne.Ale právě tím nedělním oblečením mi neděle připadala sváteční. Někdy jsme jeli k babičkám na návštěvu, někdy přijeli příbuzní... Ve věku dospělém už byla neděle poznamenaná přípravou na všední dny následujícího týdne, ale stále neděli vnímám i teď tak trochu svátečně.
OdpovědětVymazatHezký den !
Hanka
Dříve ty procházky k neděli prostě patřily a sváteční oblečení také. Fakt pamatuji kabát na všední dny na neděli. zrovna tak boty. Měj se fajn ☺☺☺
VymazatMoje maminka vyprávěla něco hodně podobného, co píše Lenka. Jenže ona neměla ráda bílé punčocháče, kousaly ji a taky se hned zmazala. Ale neděle se držela, chodilo se na návštěvy, na buchty nebo bábovku. Já se snažím udělat alespoň nedělní oběd, většinou se u nás připravuje "práce" na pondělí, takže žádné nicnedělání...
OdpovědětVymazatFotky jsou kouzelné!
Měj hezké pondělí, Evi! Helena
Bavlněné punčocháče jsem nosila bez problémů, ale když jsem dostala krepsilonky, tak to byla hrůza. Ty kousaly jako pes. Vůbec jsem byla dost háklivá na některé oblečení. Jak to byla vlna, tak to byl konec. Zdravím ☺
VymazatEvi to je krásné vzpomínání. Kdysi , za našeho dětství byly ty neděle opravdu svěceny a po slavnostním obědě se obléklo to nejlepší co kdo měl a rodina vyšla na procházku. Někdo to nesnášel, já jsem to milovala. My jsme chodívali k rybníkům, kde bývalo posezení a stánek, na rybníce lodičky. Tam jsme se scházeli s příbuznými nebo naopak jsme navštívili je doma nebo ono přišli k nám a sedělo se pokud to počasí dovolilo, venku. Byla to krásná doba mého dětství.
OdpovědětVymazatProcházky k rybníku by mně možná nevadily tolik, jako pravidelná na hřbitov. A vidíš, něco to ve mě asi zanechalo, teď chodíme na procházky na hřbitov s manželem rádi. Je tam klid, lavičky a když je sluníčko, tak jsme jako v parku. Zdravím ☺☺☺
VymazatMusím říct, že dřív jsem opravdu neměla ráda, když jsem chodila do školy a později, když jsem nastoupila do práce. Částečně se to změnilo s nástupem jednoho povinného pracovního víkendu v měsíci a úplně se to setřelo poslední rok. Užívám si každý volný den bez roušky, když nejsem obklopená lidmi, ticho a rodinu a je mi úplně jedno, jestli je to pondělí, nebo neděle :D.
OdpovědětVymazatJani, u nás už je opravdu každý den jak přes kopírák, takže je opravdu jedno, který den zrovna je. Ale přesto, když jedeme na chatu (snad už konečně), vracíme se v neděli, tak tam averze zase trochu je. Přes léto tam jsme skoro pořád, tak je to fuk. Ale tak to tenkrát bylo, hlavně to sváteční oblečení a bílá čepice ☺☺☺
OdpovědětVymazatEvičko, jako dítě jsem měla ráda neděli, těšila jsem se do školy ☺ Procházky, moc jich nebylo a když tak do lesa. Tam bílé punčocháče nehrozily.Většinou se doháněly resty,které zůstávaly rodičům z pracovních dnů. Díky seniorskému věku už nikam nemusíme, neděli si uděláme třeba ve všední den a ven chodíme jak jen nám to počasí dovolí.
OdpovědětVymazatMáš pravdu, den jako den, nám už na tom moc nezáleží, jak se který den jmenuje. Zítra konečně chceme vyrazit na chatu a něco poklidit. Navečer pojedeme zpátky, nemáme to daleko. Už se těším, doufám, že ráno nebudeme vstávat do deště. Zdravím ☺☺☺
VymazatDříve jsem neděli neměla oblibě, hlavně odpoledně... protože jsem chodila do práce od pondělí do pátku. V neděli odpoledne už to bylo takové nijaké. Teď mám naprosto jiný pracovní režim, kdy se na víkendy a svátky nehraje, tak už tu neděli ani nijak nevnímám. Pro změnu si občas nejsem jistá co je za den :-D
OdpovědětVymazatTo znám, také občas tápu, co je za den. Ten, kdo dělá krátký a dlouhý týden, ten tu neděli vnímá jinak. Měj se moc fajn, zdravím ☺
VymazatTo jsou krásné fotky. Jako dítě jsem si neděli moc neuvědomovala nebo si nevzpomínám. Ale měla jsem ráda jednou za rok pouti u stařenky, kdy se sjela celá rodina a všude se jen žehlilo a strojilo......Jako zaměstnaná jsem neděli ráda neměla, nyní se těším na pondělí, protože bude trochu klidu, když odejde syn do práce. :-D
OdpovědětVymazatTy fotky se mi také moc líbí, díky pinterestu jsem je mohla poslat dál. Podobně nazdobení jsme chodily i my s bráchou, zlaté tepláky a holiny na chatě. Měj se. pá ☺☺☺
Vymazat