Už zbývá jenom poslední týden a konec prázdnin je tady. Vzpomněla jsem si na svoje prázdniny, když jsem byla ještě malá holka.
Trávila jsem je celé na chatě s mamkou, babičku a dědou a v sobotu za námi jezdil autobusem táta. Tenkrát se ještě pracovalo i v sobotu, takže odpoledne přijel a v neděli už zase odjížděl do Prahy.
Všude kolem nás byla spousta chat, takže o děti tam nebyla nouze a my dětičky jsme se vůbec nenudily. Ani si nepamatuji, že by někdo z nás jezdil na pionýrské tábory. Proč také.
Chodily jsme se koupat do okolních rybníků, někdy s dohledem dospělých, později bez dohledu, což většina dospělých velmi ráda uvítala.
Hrály jsme různé hry a lítaly po okolních zahradách, chodily na houby, jezdily na kole, pořádaly besídky. Připravovaly jsme program, po okolí vylepovaly plakáty a každého jsme zvaly na naše vystoupení. Byly jsme děti celkem aktivní.
Hodně často se hrála také kanasta a nám holkám rozhodně nesměl chybět malý kufřík, plný všelijakých zbytků látek, abychom mohly šít na naše panenky. Nejvíc oblíbené byly tenkrát panenky gumové. Mnohé z vás si určitě vzpomenou na nádhernou vůni gumového miminka. Jak já tu vůni milovala!
Větší gumová panenka se prodávala pod názvem Zuzanka. Ta se prodávala ještě i v době, kdy byla malá moje dcera. Každá jednu Zuzanku máme dodnes.
a to je moje Zuzanka
Hezké vzpomínky. Já jsem měla panenku takovou bakelitovou, která mi i s kočárkem shořela, když jsme vyhořeli. Pak mi sestra koupila malinkatou panenku asi deseticentimetrovou také z bakelitu. Kde skončila, ani nevím. Já jsem si s panenkami moc nehrála. Jako hlavní hračky jsem měla špulky od nití a různé dřevěné špalíky a k tomu tu malinkou panenku. Když jsem pak byla větší, tak už jsem musela víc pomáhat v hospodářství při sušení sena, v zimě se dralo peří. Byla trochu jiná doba. Děti tehdy musely pomáhat jak jen to bylo možné.
OdpovědětVymazatJarko, já jsem z Prahy a tady to bylo zase trochu jiné. Ani doma jsem moc nepomáhala, moje mamka šla do práce až když mně bylo 16 let. Tam, kde bylo nějaké hospodářství, tam pomáhala celá rodina. Měj se krásně 🌼
VymazatEvi, to jsou krásné vzpomínky. Já jsem prázdniny trávila doma, ale hráli jsme s kamarády různé hry. Jako starší jsme se jezdili koupat k rybníku. Také jsem měla kufřík na panenku (byl červený). Měla jsem i obě gumové, voňavé panenky. Miminko se jmenuje František. Ještě existuje menší verze Emánek, ale ten je velice vzácný. Zuzanku jsem "vyzdobila" propiskou, namalovala jsem jí na čele hvězdu a náušnice. Ani nevím, kde všechny moje hračky skončily.
OdpovědětVymazatRůžo, miminko nemám, ale Zuzanu ano. Jedna je po mojí dceři a druhou jsem koupila kdysi na bleším trhu. Měj se, zdravím 😊
VymazatJojo, pěkně vzpomínky, svět byl trochu jiný i dětské hry. Františka jsem taky měla, ale nejraději jsem měla malinké panenky, kterým jsem vyráběla a zařizovala pokojíčky. To jsem ještě netušila, že budu lidem taky zařizovat bydlení.
OdpovědětVymazatJari, takže tvoje dětské hraní se proměnilo v celoživotní náplň. To je fakt skvělé, viděla jsem na tvém blogu, že jsi opravdu moc šikovná. Měj se fajn a zdravím 😀
VymazatPřesně jsi to vystihla. Program jsme si vymýšleli sami. Mám ještě kufřík s malinkatou panenkou a oblečky, které jsem šila a háčkovala. Hráli jsme karty, běhali po lese a nikdo nám program nemusel vymýšlet.Nyní bez mobilu ani rána....
OdpovědětVymazatUrčitě nám nic nechybělo, docela ti ten kufřík závidím. Také jsem na panenky háčkovala, plést jsem se naučila, no naučila, až později. Hezký den 😃
VymazatJsou to moc pěkné vzpomínky ... Chatu jsme neměli, ale byl dům a domácí zvířata také, ale pomáhat, dokonce pást husy, na trávu králíkům, okopávat na záhonku - to bylo samozřejmostí. Máš hezký vztah k hračkám, moje nejoblíbenější hračka v útlém dětství byl Bořík, ani nevím, jak k tomu jménu přišel. Dlouho jsem měla pár svých hraček, dokonce i po mamince, ale nakonec jsem to vše dala do muzea - i Boříka. Možná by se nějaká maličkost ještě našla, ale spíše zapomenutá. Jak jsme mohli mít prázdniny bez mobilu? ☺
OdpovědětVymazatNám žádný telefon určitě nechyběl a do dneška máme alespoň hezké vzpomínky. Moje hračky jsou dávno pryč, panenku mám po dceři a jednu jsem koupila před několika lety na blešáku. Zůstal mi kočárek (sedačka) pro panenku, který jsem kdysi našla na chatě na půdě. Hluboký kočárek a panenky rozdala moje babička 😉
VymazatEvi, gumové miminko Františka i Zuzanku mám doma. Já jsem byla hodně panenková a hravá, a jsem pořád :o) O Zuzanku jsem jako malá přišla, strejda mě ji přejel sekačkou na trávu, moc jsem to obrečela a snažila se jí marně slepit. Novou jsem už nedostala,i když jsem si ji moc přála. Tak jsem si ji koupila sama, když mě bylo čtyřicet. S panenkama jsem si neskutečně vyhrála, dokázala jsem doma sedět půl dne ve skříni a hrát si s nima. Pořád jsem na ně šila, háčkovala a převlékala je. Hraček jsem měla opravdu minimum a pořád je mám doma. Lenka
OdpovědětVymazatwww.babilenka.cz
Lenko, to je skvělé. Já z dětství nemám téměř nic. Moje babička kočárky i panenky rozdala, když už jsem byla větší. Mám jenom kočárek pro panenku, rozkládací sedačku a tu si chráním jako oko v hlavě. Zuzanku mám po dceři a jednu koupenou na blešáku. Sama jsem si moc hrát neuměla, ale když nás bylo víc holek, tak jsme vesele šily a háčkovaly celé prázdninové dny 😃
VymazatEvi, moc děkuji a krásné vzpomínky! A panenky - taky jsem ji měla. Šila jsem na ni, oblékala, milovala jsem to :o)
OdpovědětVymazatPřeji krásný den, Helena
Helenko, tenkrát těch hraček zase tak moc nebylo a panenky byly holkám vlastní. Ráda vzpomínám, pá 😉
VymazatEvi,to je moc krásná vzpomínka.Já jsem měla dětství také moc krásné a hlavně hravé.Rodiče chodili do práce a tak jsme se sestrami do pionýrských táborů jezdily a rády,ale jinak pro nás byl na prvním místě kamaráčov.Vyrůstala jsem v partě osmi holek a to bylo něco.Jenom těch nápadů.S panenkami jsme si hrály hodně dlouho.
OdpovědětVymazatA nejhezčí je na tom to,že se scházíme pořád.Bohužel jedna z nás umřela na covid.
Měj se moc hezky
Asi proto, že jsem na tábory nejezdila, tak jsem to ostatním dětem fakt záviděla. Naše parta na chatě byla také docela velká, tak jsme neměli čas se nudit. Jeden rok jsme měli v oblibě mimo jiné i chůdy, to jsme se vyblbli dokonale. JItko, měj se fajn, pá 😃
VymazatAno, i já mám takové vzpomínky. Kufřík plný odstřižků, panenky,všelijaké hry, švihadlo, míče ap.
OdpovědětVymazatHezký den!
Hanka
Hanko, nějak nám to všechno rychle uteklo. Jsem ráda, že jsme si to dětství takhle užívali, dneska těm dětem snad ani není co závidět. Měj se, pá 😉
VymazatJo dnesni roboticke panenky, to asi uz neni ono..
OdpovědětVymazatMyslím, že i kluci si to tenkrát užívali. Míč, hokejka, stavebnice Merkur a třeba mladý chemik 😜😀
VymazatHezká vzpomínka. Taky jsme měly doma tuhle panenku po mamce. 🙂
OdpovědětVymazatJá už potom měla panenky s hadrovými tělíčky, ale nožky, ruce a hlavička taky krásné voněly.
Nikolko, ráda si zavzpomínám. Prázdniny byly skvělé 🙂
VymazatTo jsou moc pěkné vzpomínky, a ta panenka ♥ Také ráda vzpomínám na svoje prázdniny, jsem ráda, že jsem většinu dětství byla ještě bez internetu a mohla jsem si užívat venku a ne u počítače ♥
OdpovědětVymazatEliss, myslím,že jsme o nic nepřišli. Jsem ráda, že technika ještě tolik světem nevládla a naše dětství určitě ochuzeno nebylo, Měj se fajn 😉
VymazatGrazie per avere condiviso con noi questi splendidi ricordi della tua infanzia.
OdpovědětVymazatChe bello che hai ancora una di quelle bambole.
Stefania, děkuji za návštěvu a jsem ráda, že se moje vzpomínka líbila 😀
VymazatHezké vzpomínky. Evi, báječně jste si užívaly prázdniny. My jako děti jezdívaly k babičkám a také nebyl čas na nudu. Jo, kde že ta krásná léta jsou ...
OdpovědětVymazatPřeji fajn sobotu. D.
Dášo, je to už tak dávno, ale občas si zavzpomínám moc ráda. Měj se fajn 😉
VymazatHezká vzpomínka, panenky jsem měla doma obě.
OdpovědětVymazatHezkou neděli přeji. J.
Toho malého Frantíka, bohužel, nevlastním, ale ta větší je moje. Přeji hezký zbytek neděle, zdravím 🙂
VymazatMám panenku Zuzanku, kterou jsem odmítla předat vnučkám. Šila jsem na ni, pletla, háčkovala. Je mrkací a má blond vlásky. Je to náhrada za dětská léta, kdy jsem měla jen jedinou panenku celuloidovou od maminky a tu si nechali v Dětském domově v Černovicích u Tábora, předtím mrkačku s tělíčkem vycpaným pilinami, hlavou, nožičkami a ručičkami ze zvláštní hmoty poničil- rozpáral malý bráška. Pak už jsem prý byla na hraní velká (od 8 let). Zuzku jsem koupila před 40 lety na burze Červeného kříže za 100 Kč-zatím přežívá, ale nejmladší treperendě Teodorce ji asi půjčovat nebudu, příliš jemně s ní nezachází- skoro 2letá holčička.
OdpovědětVymazatRůžo, na internetu jsem viděla Zuzanky prodávat až za 350,- Kč. Ještě bych docela ráda malého Františka, třeba se někde v bazaru zadaří. Díky za návštěvu a přeji hezký zbytek neděle 🌻
OdpovědětVymazatTo jsou moc hezké vzomínky. Já měla také Zuzanku, plaváčka, později chodící panenku. Jó prázdniny a naše zážitky z dětství to by bylo jak tak čtu na román ☺ Evičko, zdravím a přeji pohodové dny. ☺
OdpovědětVymazatMarti, jsem ráda, že jsme naše dětství i dětství našich dětí měli možnost prožívat bez všech vymožeností dnešní doby. Nemuseli jsme mít starosti, jestli bude fungovat WIFI a dokázali jsme se zabavit za každého počasí. Měj se krásně a užívej poslední letní dny. Já pevně doufám, že nás čeká krásné babí léto. Pá 😀🌻
OdpovědětVymazatEvičko, moc pěkně jsi dětství na chatě popsala. Moje prázdniny takové nebyly. Maminka jako učitelka měla volno, od dětí si potřebovala odpočinout a tak prázdniny na výletech s rodiči také stály za to, chatu jsme neměli a tak jsme jezdili na výlety do blízkého a vzdálenějšího okolí. Ale pár kamarádů jsem v okolí bydliště také měla a vyřadili jsme se dost. Přeji ještě hezké dny.
OdpovědětVymazatKrásné vzpomínání. Moc jsem toužila po panence a kočárku a maminka my vždycky říkala, že nepotřebuji, že mám živé. Starala jsem se o mladšího brášku. Nakonec jsem si své sny splnila a mám domeček plný hraček.
OdpovědětVymazat