To jsem si teda naběhla

Minulý týden jsem si při venčení naší Barči docela slušně naběhla. Chodíme ráno jen takovou krátkou trasu, při zpáteční cestě jdeme vždycky kolem Městské policie, která sídlí hned vedle našeho vchodu. Tam to Barča miluje, protože od policistů, kteří chodí ven na cigárko, pokaždé vyžaduje podrbání, před některými dokonce padne i na záda. No, prostě dáma. 

Chodíme tam od štěněcího věku, je na to zvyklá a ona ty uniformy prostě miluje, některé už známe několik let. V pátek jsme žádnou uniformu, bohužel, nepotkaly, ale hned před jejich dveřmi ležela peněženka, taková obyčejná, textilní. Jen jsem se pro ni sehnula, automaticky se otevřely dveře na fotobuňku. Z recepce přišel službukonající příslušník, kterého s Barčou neznáme. Asi nekouří nebo je to nějaké nové koště, o čemž jsem přesvědčená.

Podávám mu tu peněženku, že ležela před jejich dveřmi a že jako půjdeme dál. Jenže všechno bylo úplně jinak. 

Paní, dejte mi občanský průkaz, řekl on.

Nemám, bydlím vedle, říkám já. 

Paní, to by takhle nešlo. Uvažte si pejska, musíme sepsat protokol. Už jsem viděla rudě. Chtěla jsem tu peněženku položit zpátky před dveře, ale neexistuje. Nakonec ze mě stejně vymámil jméno a adresu a protokol, který bude on muset zpracovat už teda nemusím přijít podepsat. Jak milé.

A víte, co je na tom všem absurdní? Ve stejné ulici téměř naproti měšťákům sídlí i Policie ČR.

A tenhle chytrolín mi na závěr povídá, že tam prý mají u vchodu tzv. schránky důvěry právě pro takové případy. Nalezenou věc vhodíte a je vystaráno. No, nekleplo by vás?

Pro klid a pohodu

 Tentokrát vás zvu k přečtení dvou knih, které se nedají jen tak lehce odložit, ale věřím, že by vás mohly zaujmout. Obě jsou čtením spíš pro ženy, ale v té první by i muži našli spoustu zajímavostí o tehdejším nelehkém studiu a léčebných metodách, při jejichž představě vám občas vstávají vlasy hrůzou. Léčebné pokroky jsou ve srovnání s dobou neuvěřitelné, a proto jsou výzkum a nové metody pro nás tak nesmírně důležité. 

Blake Audrey  Chirurgova dcera 

O tom, že je kniha vlastně už druhým dílem jsem se dozvěděla až po jejím přečtení. Vůbec to nevadilo, děj to nijak nenarušilo. 

Kniha nás zavede do 19. století na Boloňskou univerzitu v Itálii, kam jako jediná žena přijela studovat medicínu anglická dívka Nora. Studium pro ni nebylo vůbec jednoduché právě proto, že byla žena. Od těch se v té době očekávala starost o domácnost, manžela a děti. 

Ani obrovské nadání a šikovné ruce Noře studia neusnadnily. Úspěch byl přece samozřejmostí, neúspěchy se neodpouštěly. Nora se specializovala na porodnictví a se svojí vedoucí lékařkou speciálně na císařské řezy, které se v té době prakticky neprováděly. 

Setkáme se i s tehdy těžce léčitelnými nemocemi jako byl tetanus a záškrt. Napětí, lidská dramata, ale i láska nás budou touto knihou provázet a věřte, že je to procházka opravdu nádherná, přestože se hodně odehrává v nemocničním prostředí. 

 (

Hannah Kristin   Děvčata z Firefly Lane 

Od této autorky je to moje už třetí přečtená kniha (Slavík, Velká samota) a opět nádherné čtení, tentokrát fakt pro ženy a holky. To by se chlapcům a chlapům asi moc nelíbilo. 

Jde o příběh dvou kamarádek, které spolu prožívají dlouholeté přátelství od školy až do dob dospělosti. Každá z nich je povahově jiná, každá pochází z úplně jiných rodinných poměrů, ale jsou to kamarádky "na věky věků". 

Prožijete s nimi život plný zvratů, lásky, snů, úspěchů, proher i odpouštění. I v dospělosti obě žijí rozdílné životy, mají nastaveny úplně jiné hodnoty. Kate se rozhodla pro rodinný život, kterému věnuje hodně času, Tully jde za kariérou, úspěchem a bohatstvím. 

Přestože má kniha opět přes 450 stránek, přečetla jsem jí za 3 dny. Na závěr ještě jedno upozornění, připravte si balíček kapesníčků. 

Jen se tak trochu projít

 Dopoledne mě vylákalo sluníčko na malou procházku spojenou s nákupem na farmářském trhu. Vzhledem k tomu, že náměstí, kde se trhy konají je v dlouhodobé rekonstrukci, jejich rozsah je sice menší, ale spousta oblíbených prodejců to nevzdává. Jeden stánek se zeleninou mi tam sice chybí, ale zelenina na trhu samozřejmě nechybí. Já šla dneska cíleně pro sice nezdravou, ale skvělou iberskou slaninu. Potřebovat jí budu na víkendové vaření, ale kousku jen tak na chuť se odolat nedá. Dala by se snad i namazat na chleba. 

Fotky z dnešních trhů nemám, chtěla jsem vám hlavně ukázat fotky vtipných tabulí před vchodem do jedné z místních restaurací. Tak se se mnou pojďte podívat. 

Trochu tvoření

Na vašich blocích neustále vidím práci šikovných ručiček, tak jsem se nad sebou trochu zamyslela a pustila jsem se do mých oblíbených recyklací zavařovacích sklenic. Prsty mám trochu ztuhlé, obracením stránek knih je moc nerozhýbu, tak přišel po delší době na řadu háček. Budu také potřebovat nějaké malé dárky, tak volba byla celkem jasná. Ještě mám v plánu využít plastové mističky a dřevěné kolíčky na prádlo, ale někdy mi to s těmi plány moc nevychází, tak uvidím.