V současné době nejsou už obědy v restauraci jenom sváteční příležitost, ale stávají se denní součástí. Občas také zajdeme do restaurace na oběd a dobré pivo a při té příležitosti jsem zavzpomínala na své dětství. Já a restaurace.
Na obědy jsme nikam nechodili, doma se vařilo teplé jídlo každý den, a tak snad jediná vzpomínka na restaurační jídlo je gulášová polévka s rohlíkem na jakémsi výletě. Pro dospělé, hlavně chlapy, bylo samozřejmostí pivo. Já se chci ale zmínit a zavzpomínat na čepované pivo do džbánku.
Občas jsem po sobotním nebo nedělním obědě dostala důležitý úkol, vzít džbánek a dojít pro točené pivo. Hospoda byla přímo v domě, zpátky jsem byla raz dva, a tak ani pěna nestačila spadnout.
Dříve bylo pivo do džbánku naprosto běžnou záležitostí, ve výčepu se většinou sešlo více zájemců o zlatavý mok. Než stačil výčepní naplnit řadu džbánků, při dlouhém čekání stihli jejich majitelé většinou ještě jedno pivko vypít. Zajímal mě osud džbánků a tak jsem se v několika restauracích tak trochu poptávala. Jejich době už zřejmě opravdu odzvonilo, většina personálu se s nimi už téměř nesetkává. Byly nahrazeny PET lahvemi, ve kterých se pivo uchová mnohem kvalitnější. To chápu, ale taková petka krásné skleněné, porcelánové nebo keramické džbány různých velikostí a tvarů nahradit nemůže. Vlastně může, už se stalo a nám ty krásné džbánečky teď slouží třeba jako dekorace nebo krásná váza. Takový džbán, plný lučního kvítí nebo nádherně rozkvetlých pivoněk, má přece také něco do sebe.
Nepotěší sice chuťové pohárky, ale oko určitě ano.
Žádné komentáře:
Okomentovat