Sváteční procházka

Přestože nedělní počasí neslibovalo nic moc, aplikace mi říkala, že bude pršet až do pozdních odpoledních hodin, doma se mi sedět nechtělo, a tak jsem vyrazila s deštníkem. Za celou cestu nespadla jediná kapka, kdybych ten deštník nechala doma, určitě bych byla mokrá jako myš. Procházku jsem začala ve Valdštejnské zahradě, která je od dubna opět pro veřejnost otevřená. Vchodem od metra nejdříve přijdete k rybníčku s umělým ostrůvkem a sochou Herkula. Kolem rybníčku rostou magnólie, ale jen tahle je už  téměř rozkvetlá. Musela jsem si na fotku chvíli počkat, protože zájemců o focení bylo opravdu hodně.

                                                                                   

Cestou zahradou minete několik krásných fontánek a dostanete se k umělé krápníkové stěně. Hned vedle je velká voliéra, ve které chovají dva páry výrů velkých. 

                                                                 

                                                            

 

Dominantní část Valdštejnské zahrady tvoří sala terrena, ve které se přes léto konají koncerty pro veřejnost. Její výzdoba je hodně podobná té uvnitř paláce, tvoří ji fresky z řeckého Olympu.

    

                                                                 

Přes I. nádvoří paláce jsem pokračovala do půvabné, krátké uličky U Zlaté studně, na jejímž konci najdete stejnojmenný hotel. Hotel byl v roce 2011 zvolen americkou agenturou nejlepším ubytovacím zařízením na světě. Vzhledem k tomu, že i gastronomie hotelu je často velice dobře hodnocena, nebudou ceny pro běžného návštěvníka zrovna nejlevnější. 

Původní restaurace vznikla v roce 1924. Ludvík Aškenazy na ní vzpomíná jako na kouzelnou, studentskou hospůdku v zeleni s několika přibitými stoly a lavicí, na svérázného hostinského a na nádherný výhled. 

                                                                             

                                                             

 Sněmovní ulicí, přes Malostranské náměstí a Mánesův most, podél Vltavy k Národnímu divadlu, to bylo zakončení sváteční procházky. Pak už na tramvaj a domů. Nakonec jsem byla ráda, že jsem předpovědi zase tak moc nevěřila, překonala lenoru a vyrazila. Bylo to fakt moc fajn.